HUBARCH.

Když jsme 17. října 2017 dostali za úkol navrhnout záchrannou chatu - emergency hut -, spojil jsem své síly se spolužákem Petrem Churáčkem a společně jsme se do toho pustili. Navrhování samotné chatky předcházelo rozměřování lidské postavy v různých polohách typických pro každodenní život a při nezbitných činnostech. Tyto rozměry bylo pak nutné aplikovat v interiéru chatky, aby při co největší úspoře místa nebylo znemožněno její praktické použití. Při návrhu jsme se nejprve zaměřili na technické aspekty - zejména jak co nejlépe zamezit úniku tepla a zefektivnit tak vnitřní vytápění tuhým palivem a jak umožnit bezproblémový přístup záchranářů. Zabývali jsme se také zásobováním elektrickou energií - to by bylo zajištěno bateriemi nabíjenými pomocí solárních panelů na střeše chatky. Jelikož jsme z počátku však nevěnovali pozornost vzhledu stavby, první návrh nebyl příliš estetický a připomínal maringotku. Bylo tedy nutné návrh po této stránce následně zrevidovat. Rozhodli jsme se do d...

10. října 2017 jsme se vypravili na exkurzi do vily architekta Otto Rothmayera. Ten si jí sám navrhnul a následně v ní s rodinou do své smrti žil. Dům skýtá řadu zajímavých interiérových řešení, která spojuje fakt, že se ve všech ohledech snažil Rothmayer zachovat co nejnižší náklady. Proto si i například velkou část nábytku vyrobil sám. Zajímavé také je, že střecha vily byla koncipovaná jako pomyslný lodní můstek.

2. října všechno konečně začalo a již den na to nás vypustili do ateliéru. No, zas tak divoké to, pravda, nebylo. Spíš jakési nesmělé pomalé kroky, jako když doma poprvé postavíte na podlahu svoje nové štěně. A hlavně nezakopnout!... Přece se nezapíšeš jako nemehlo. Následovalo nutně stresující seznámení formou "alkoholického kolečka". Ten název nejspíš ani není daleko od pravdy, vzhledem ke studentskému období našeho života. Asi by nikdo nelhal, kdyby opravdu řekl "Ahoj, já jsem ___ a piju." Bylo uklidňující zjistit, že nejsem jediný, kdo má ke sportu daleko. Dále seznámení s předmětem ZAN - základy architektonického navrhování. A nakonec první zadání - vytvořit koncepční model budovy na základě předložených podkladů. Na mne vyšla Kaplického Národní knihovna - Chobotnice. Osobně se mi tato stavba líbí... Líbila by, kdyby stála. (Snad jen to nešťastně zvolené umístění.) A stejně tak se mi líbila práce na modelu. Teda ne, že bych stvořil něco převratného, al...

Již na střední škole jsme dostávali pravidelnou dávku základů technického kreslení a vizualizace. Jedním z předmětů na těchto dávkách se podílejících byl CAD = dvouletý kurz programu AutoCAD. Jako vyděšený prvák jsem měl z veškěrého takového průmyslového softwaru hrůzu v očích, ale po zahájení druhého ročníku, a s ním i začátku zmíněného kurzu, jsem zjistil, že ono to vlastně vůbec není tak složité. Se začátkem dalšího ročníku, kdy jsme v kurzu vstoupili i do 3D prostoru a prvního modelování, jsem si dokonce uvědomil, že je to skoro stejné, jako když tvořím grafiku ve svém, tehdy milovaném, Blenderu (což se vlastně pořád nezměnilo). A tehdy to přišlo... Nějak jsem se toho CADu chytnul a začal si to užívat. Uvědomil jsem si, že se mi hlavou honí představy o všemožných nemožných domech a tenhle program mi umožnil je ztvárnit. No, a díky výše popsanému započaly veškeré moje ambice stát se architektem. Zde můj první kompletní návrh (červen 2016) - závěrečná práce v kurzu; projekt zaslan...